Dnes jsme uspořádali projektový den pro žáky devátých tříd „Chemická kouzla a chemie v praxi“, který měl za úkol ukázat aplikaci znalostí, které si osvojili v hodinách chemie. Tyto pokusy byly prováděny v nově zbudované učebně pod širým nebem, které bylo možno využít díky krásnému počasí, které ten den panovalo.

Pokusy připravené ve spolupráci paní učitelky Krobové a odborníka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, byly roztříděny do čtyř kategorií, a to sice: Nástrahy chemie a chemických reakcí, organická chemie v praxi, kovy a jejich vlastnosti, odhalení filmových triků.

V první kategorii pokusů jsme si ukázali poučku, kdy je zakázáno lít vodu do kyseliny, kdy dojde k dynamické reakci, poté jsme udělali oblíbenou sopku na stole a naučili jsme se, že kahan lze zapálit i bez sirek, či zapalovače a ukázali jsme způsob, na kterém fungují sirky.

V sekci organika jsme se podívali, že i přes všechny životní poučky lze zapálit cukr tak, aby hořel plamenem a odhalili jsme i první filmový trik, kdy „kyselina rozežírá stůl“. Tento trik jsme odhalili tak, že jsme polévali polystyren ředidlem.

Po krátké přestávce jsme se přesunuli do kategorie kovy a jejich reakce. Jako první věc jsme si ověřili, že opravdu není dobré házet sodík do vody, stejně jako voda není dobrý hasící prvek při hoření hořčíku.

Dalším oblíbeným pokusem bylo takzvané Nebezpečné cáknutí, kdy jsme využili další kov, tedy zinek a děti měly díky tomu šanci vidět poprvé pyrotechnický pokus zapálený vodou. Pak jsme se přesunuli do poslední kategorie, tedy jsme si konečně ukázali nějaké filmové triky, kdy jsme podstoupili zkoušku statečnosti a vyrobili jsme umělou krev. Dalším zajímavým prvkem bylo, kdy jsme si ukázali, jak kaskadéři běhají ve filmech a „hoří“. Zapálili jsme kus hadru, který neshořel, stejně jako padesátikoruna jednoho z dobrovolníků:-). A protože závěr má být vždy pompéznější, udělali jsme si Bengálské ohně, které se používají jako náplň do různých světlic.

Bohužel garant projektu paní učitelka Krobová se nemohla ze zdravotních důvodů zúčastnit, ale můžeme s hrdostí konstatovat, že její žáci, které dva roky vyučovala chemii, projevovali velký zájem a co je velmi potěšující, předvedli své znalosti při různém vysvětlování, proč tento pokus proběhl tak, jak proběhl a své paní učitelce mohli alespoň na dálku ukázat, že její snaha nebyla marná a také jí tím poděkovali za čas, který jim věnovala při hodinách chemie.

Mgr. L. Vošmiková

25. května 2009