Ota Pavel

Ota Pavel a ZŠ Buštěhrad

Prohlédněte si vybrané dokumenty ze života Oty Pavla, které se vztahují k Buštěhradu a naší škole.

Muzeum Oty Pavla

V Buštěhradě můžete navštívit Muzeum Oty Pavla u Rotta.

Otevřeno je o víkendech.

Informace o muzeu:

Ota Pavel (Popper), český prozaik a novinář, se narodil 2. července roku 1930 v Praze jako nejmladší syn obchodního cestujícího Leo Poppera. Otec Leo byl Žid, matka Herma byla Češka. Právě otec měl však na Otu nejsilnější vliv, jeho záliby se staly i zálibami synovými: příroda, rybaření, rodná země, sport. Otec jako Žid byl za války transportován do koncentračního tábora a také Otovi starší bratři, Hugo a Jiří, byli za okupace kvůli svému částečně židovskému původu také deportováni. Prošli táborem Terezín a Osvětim a absolvovali Pochody smrti. Všichni tři přežili. Ota, vzhledem k věku ušel koncentráku, válku prožil s matkou na Kladensku, především v Buštěhradě. Ve třinácti letech začal pracovat jako horník na dole Dubí u Kladna. Otova rodina si na přání otce nechala své příjmení počeštit a z Popperů na Pavlovi.

Po válce Ota navštěvoval střední obchodní a jazykovou školu v Praze, nikdy se pak ale obchodu nevěnoval. Hrával hokej a fotbal a krátce trénoval hokejovou mládež ve Spartě Praha. Po té odstartoval svou úspěšnou dráhu sportovního novináře. V letech 1949-56 pracoval jako sportovní redaktor v Československém rozhlase, kromě let 1951-53, kdy prošel dvouletou vojenskou službou. Roku 1960 odmaturoval na střední škole pro pracující. Až do konce 60. let byl znám jen jako vynikající sportovní reportér. Snažil se čtenáři přiblížit svět sportu takový, jaký ve skutečnosti je. Okusil téměř všechny novinářské žánry, ale nejusilovněji se věnoval reportáži. Zaujal až samostatnou knihou Dukla mezi mrakodrapy, kde sledoval vzestup a úspěch fotbalového mužstva.

Ota navštívil mnohé země – Spojené státy americké, Sovětský svaz, Francii, Jugoslávii, Švýcarsko, Rakousko... V únoru 1964 na zimních olympijských hrách v Innsbrucku však onemocněl těžkou duševní chorobou a roku 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Oporu při své chorobě hledal v přírodě a především v jeho rybaření. Přestože měl velké zdravotní potíže, nepřestával nadále literárně tvořit. V té době vznikla jeho vrcholná díla - dvě knihy vzpomínek: Smrt krásných srnců, kde vzpomíná především na své dětství a kde se soustřeďuje převážně na svůj vlastní život a nejvíce na ryby. Tyto dvě povídkové autobiograficky laděné knihy z počátku 70. let ho rázem vyzvedly mezi významné současné prozaiky. Stal se také přítelem Arnošta Lustiga.

Zemřel náhle 31. 3. 1973 na srdeční infarkt. Je pochován na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích vedle svého otce.

Literární dílo Oty Pavla, který věřil ve vítězství dobra, lásky a spravedlnosti, je nevelké rozsahem i počtem titulů, zato bohaté obsahem. Jeho přednostmi v dílech je smysl pro pointu, vtip a prostá, krásná čeština, čerpající jak ze spisovné, tak i z hovorové řeči.

Dílo

  • reportáže a povídky o sportovcích: Dukla mezi mrakodrapy (1964); Plná bedna šampaňského (1967); Pohár od Pánaboha (1971); Syn celerového krále (1972); posmrtně vydaná Pohádka o Raškovi (1974)
  • vzpomínkově stylizované prózy: Smrt krásných srnců (1971); Jak jsem potkal ryby (1974)
  • výbory: Cena vítězství (1968); Velký vodní tulák (1980)
  • soubory: Fialový poustevník (1977); necenzurované vydání Zlatí úhoři (1991)
  • jeho díla posloužila jako předloha pro scénáře filmů a televizních inscenací: Kapři pro wehrmacht (absolventský film na FAMU); Smrt krásných srnců (FAMU); televizní film Zlatí úhoři; televizní inscenace Pohár za první poločas