Dnes 22. září v noci nastává podzimní rovnodennost. Každoročně toto roční období vítáme. Tentokrát však bylo vítání trochu jiné. Ve vestibulu staré školní budovy je malý památníček, odhalený letos v květnu dětem ze starých Lidic, které školu navštěvovaly do června 1942 a již nikdy se do ní nevrátily. Právě tam přivítaly děti ze všech oddělení první podzimní den s malým předstihem. Současně si připomněly, že přesně před sedmdesáti lety začal těmto dětem poslední školní rok i podzim a žádný další již nenásledoval.

Po krátkém vzpomínání se skupina žáků ze druhého oddělení vydala na malý výlet.  Navštívila Památník Lidice. Zastavila se na již dobře známých místech a položila kytici u sousoší dětí. Než došla k místu, kde stála škola, provedla přírodovědné bádání v okolí rybníka a potoka.

Děti zajímal přilehlý biotop, porovnávaly rostliny, dřeviny a keře se známým okolím rybníků v Buštěhradě. Z vodní hladiny si hlučnější návštěvníky zvědavě prohlížela kachna lyska, která se za nimi ke břehu odvážila až po dlouhém váhání. Děti se však zaměřily na byliny a daly se do podrobného zkoumání šťovíku kyselého, hluchavky, rákosu obecného, plodů hlohu a jeřábu. Největší úspěch však měly žáby, které se vyhřívaly na sluníčku podél celého potoka a děti je svým dupáním vylekaly. Jedna za druhou naskákaly do vody, což bylo odměněno tleskáním a radostným pokřikováním všech.

To už zbývalo jen pár metrů k cíli dnešního putování. Základy školy, místo, ze kterého se dříve také ozývalo milé štěbetání, bylo před námi a času na vyprávění i prohlídku bylo hodně.

Při zpáteční cestě do Buštěhradu nás příjemně doprovázelo sluníčko a povídání o tom, co jsme viděli a poznali, nebralo konce. Pietní území jsme nechtěli opustit jen tak, a proto poslední zastavení patřilo výstavě školních družin, kde si děti naposledy (některé prvně) prohlížely exponáty své i svých vrstevníků z jiných škol, protože výstava již příští týden končí.

Anna Holeyšovská

vedoucí vychovatelka

22. září 2011