Této škole v přírodě předcházela dlouhá příprava. Museli jsme vyrobit keramické mince, papírové Šemíky, přepracovat pověsti do jazyka, který je pro děti z druhé třídy srozumitelný, vymyslet různé hry a soutěže, při kterých se děti nejen pobaví, ale získají nové informace, zkušenosti, naučí se spolupráci a chování v přírodě, hospodaření s penězi, přizpůsobí se podmínkám, které neznají,.. Myslím, že toto všechno se nám podařilo.

Na školu v přírodě vyrazili druháci s kufry plnými věcí a kostýmů, které doma vyrobili a na Horajdě v nich pracovali v družinách rozdělených do rodů. Mezi kostýmy se našel oblek pro Přemysla Oráče, Libuši, silného Bivoje, bratry Čecha a Lecha, Kazi, Horymíra nebo jen obyčejné postavy ze starých  pověstí.

Děti se rozdělené do rodů, ve většině případů perfektně spolupracovaly. Nejlépe se spolupráce ukázala na divadelním představení, kde rody nacvičily scénku, kterou si z pověstí vybraly. V představení se Přemysl dvorně ukláněl před Libuši, zamilovaný Bivoj „třískl“ kancem před svou vyvolenou, praotec Čech se se svou skupinou „drápal“ na horu Říp a smutný Horymír pohřbíval Šemíka. Divadelní představení nás tak nadchlo, nemohli jsme ani uvěřit tomu, že bez jediné pomoci dospělého, děti nacvičily a sehrály představení nabité informacemi z pověstí.

Divadelní představení byla činnost na jedno odpoledne. Mezi další činnosti patřilo,

stavění hradišť v lese, čištění potůčku, hledání pokladu, plnění kvízů, psaní deníku,
nakupování na bazaru za vydělané dukáty, modelování a vypalování korálů a Šemíků z keramické hlíny, výroba triček s tématikou pověstí, tajný noční výlet po dvojicích do lesa, tematicky zaměřené vycházky, psaní dopisu Krakonošovi a v neposlední řadě i pracovat s mapou České republiky a zažazovat do ní hrady a zámky a tím se seznamovat i s naším kulturním dědictvím.
Při soutěžích a hrách děti získávaly nejen dukáty, ale i obrázky hradů, které podle skutečné mapy vlepovaly na správné místo do mapy slepé. I když jsme ještě neprobírali Českou republiku, děti se na mapě orientují a dokáží na mapě vyhledat nejznámější města.
Týden uběhl jako voda a při závěrečné reflexi jsme se nestačili divit, jaké vědomosti si děti odnášejí. Ani se neohlédneme a za rok vyrazíme znovu.

Dana Odvárková, tř. učitelka 2. třídy
 

14. června 2011