Je spousta věcí, které musíme zvládnout, než zazní první tóny. Převléknout šaty, uvázat kravatu, učesat se, připravit aparaturu, vyzdobit tělocvičnu a mnoho dalšího. Už jsme všichni na místě, když očima přehlédnu celý prostor, jsou všude kolem mladé dámy, kterým to neuvěřitelně sluší a mladí pánové v nažehlených košilích, s motýlky, s kravatou a nepatrnou stydlivostí. Určitě se cítí lépe na hřišti s merunou. První takty písně se linou z reproduktorů a my všichni sledujeme vystoupení našich kamarádek, které si vzaly na pomoc stuhy. Je to krásné, svěží, barevné. Báječné odemknutí dnešního odpoledne, hudby tance, soutěží. Užíváme si to. Tančíme, šaty se nám vlní okolo těla. Najednou slyšíme: „ PÁNSKÁ VOLENKA“. Mnohé z nás s napětím sledujeme, který z mladých mužů přistoupí. Hudba hraje, někteří tančí, ale mnohé jsme zůstaly stát. Copak nám to nesluší? Proč se mnou nikdo netančí? Vždyť tolik kluků stojí na opačné straně a jen kouká. Zvláštní. Asi budou potřebovat vyrůst, aby se z nich stali galantní mladí muži. Když si děvčata vybírala tanečníky, tančili všichni a moc si to užívali. Poslední tóny písně dozněly a my plní dojmů,napětí, radosti a únavy, vrátili pohádkové šaty, nažehlené košile a kalhoty do tašek . Skončilo jedno báječné
odpoledne, ale bude jiné, na které se už teď těšíme.
Kolektiv ŠD

11. března 2019