Specifické vývojové poruchy učení a chování, nadané děti

Charakteristika specifických poruch učení

Jsou takové poruchy, které způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže. Nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám.

Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická.

Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku nebo jeho drobného poškození.

Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže jen v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství.

Poruchy se nejvíce projevují po vstupu do školy. Ve vyšších ročnících vlivem dozrávání nervové soustavy potíže postupně mizí.

Druhy poruch učení

  1. Dyslexie - patří mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena.Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.
  2. Dysortografie – se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka.
  3. Dysgrafie - znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
  4. Dyskalkulie- specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.
  5. Dysmúzie - porucha související s hudebními schopnostmi.
  6. Dyspinxie - porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
  7. Dyspraxie - znamená špatnou obratnost.

Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody.

Druhy poruch chování

  1. LMD lehká mozková dysfunkce - souhrnné označení řady projevů dítěte. Podstatou jsou strukturální změny centrální nervové soustavy, které se odchylují od běžné normy a jeví se jako nezvyklé a zvláštní. Charakteristický je nerovnoměrný vývoj intelektových schopností, nápadnosti a poruchy v dynamice psychických procesů, hyperaktivita nebo naopak hypoaktivita, nesoustředěnost, snadná unavitelnost, impulzivita, výkyvy nálad a duševní výkonnosti, tělesná neobratnost, poruchy vnímání aj. Příčiny vzniku LMD nejsou zatím zcela objasněny. V důsledku LMD pak mohou vznikat poruchy učení.
  2. ADD – syndrom nedostatečné koncentrace pozornosti bez hyperaktivity, dominantním znakem je nepozornost.
  3. ADHD – hyperaktivita s poruchou pozornosti, onemocnění objevující se u některých dětí v prvních letech života, může přetrvat až do dospělosti, znesnadňuje jedincům kontrolu chování a někdy je doprovázeno dalšími symptomy jako je nepozornost, motorický neklid či impulzivní chování.

    Děti s ADHD mohou mít další přidružené problémy – s učením, s navazováním přátelství, doma v rámci rodiny, jsou nadměrně živé, upovídané, ale opravdu lišit se začnou až ve škole, kde nevydrží na místě, nedokáží soustředěně pracovat jako ostatní vrstevníci, vyrušují, vykřikují, nedokáží ovládnout své emoce, jednají impulzivně, tedy bez domýšlení důsledků, nejsou schopny organizace práce, plánování.

    Učení je pro ně tedy nesmírně náročné. Nesoustředěnost jim znesnadňuje osvojení si některých motorických dovedností, jako je třeba plavání, jízda na kole. Mívají potíže s respektováním společenských pravidel, což jim komplikuje navázat kamarádské vztahy.

Nadané děti

Definice nadání - nadání může být pohybové (sportovní, taneční), umělecké (hudební, výtvarné, literárně-dramatické), praktické (manuální, sociální), ale také intelektové (jazykové, matematické, vědecké, technické), přičemž jednotlivé typy nadání se mohou u jednoho člověka překrývat. Se školní úspěšností nejvíce souvisí intelektové schopnosti. Zahrnují verbální, početní, prostorové, paměťové schopnosti. Nadání u dětí je často vnímáno jako rychlejší vývoj v porovnání s jejich vrstevníky, můžeme ho také chápat jako existenci vnitřních podmínek pro dosahování vynikajících výsledků v činnosti.
Rozumově nadaní mají vysoký intelektový potenciál a dosahují mimořádných intelektových výsledků.

Jak poznat nadané dítě

  • předčasný vývin např. v matematice, přírodních vědách, jazyce, historii apod.
  • vlastní způsob učení
  • rychlé tempo učení
  • nadšení pro výkon související s vnitřní motivací k učení (která se ale nemusí projevovat ve všech vzdělávacích oblastech)
  • široké spektrum zájmů
  • zvídavost
  • bohatá slovní zásoba
  • časné čtenářství
  • brzy používá abstraktní pojmy, chápe a používá cizí slova
  • vynikající paměť a pozornost
  • nízká unavitelnost v duševních činnostech
  • často menší potřeba spánku
  • zájem o náročná témata z filozofie, etiky, náboženství a zájem o nich diskutovat
  • bohatá fantazie a představivost, velké množství originálních nápadů
  • pružnost myšlení
  • originalita při řešení úloh různého typu a snaha najít více řešení
  • emocionální citlivost a zranitelnost
  • dobré analyticko-syntetické a logicko-algoritmické myšlení
  • kreativní myšlení
  • schopnost kritického a sebekritického myšlení
  • je nervózní, když mu tempo práce ve třídě připadá nedostatečně aktivní, nebo když nevidí jasný pokrok v práci
  • může být netolerantní k nedokonalosti vůči sobě i ostatním
  • přichází s „lepšími způsoby“ řešení problémů a často je navrhuje spolužákům i učitelům, někdy nepříliš vhodným způsobem
  • potřebuje stále nové, náročnější a podnětné informace
  • potřebuje rozšiřující a obohacující učivo, náročnější učební materiály
  • mívá výbornou paměť

Seznam použité literatury zabývající se problematikou SPU

  • MATĚJČEK, ZDENĚK. Dyslexie – specifické poruchy učení. II. vyd. Praha. H&H, 1993. Jucovičová, D.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
  • Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování. Západočeská univerzita, Plzeň 2000
  • MICHALOVÁ, ZDEŇKA. Specifické poruchy učení a chování. I. vyd. Praha. Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta, 2003.
  • RIEFOVÁ, SANDRA. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. I. vyd. Praha. Portál, 1999.
  • ZELINKOVÁ, OLGA. Poruchy učení. X. vyd. Praha. Portál, 2003.
  • POKORNÁ, VĚRA. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. III.vyd. Praha. Portál, 2001.

11. září 2016