2. světová válka nám není lhostejná – výtvarná a literární soutěž

Knihovna Františka Kožíka v Uherském Brodě vyhlásila literární a výtvarnou soutěž k příležitosti 70. výročí konce poslední světové války. Na první pohled těžké téma, ale žáci ho zpracovali s nadšením a hlavně úspěchem. Žáci 9. třídy se pokusili vyjádřit básněmi, co si o válce myslí, jaká byla a co pro ně znamená lidské utrpení. Oproti tomu žáci 5. a 7. třídy se pokusili svůj názor na válku ztvárnit výtvarně. 

Oceněni byli následující: David Herák (9. třída) za svou obsáhlou báseň Válečná zpověď, Robin Říha (9. třída) za svůj realistický pohled na válku s básní Ach, ten krutý svět. Za originální výtvarný nápad oslovila porotu Nikola Mikšovicová (7. třída) a Ema Javorčeková (5. A), která vyjádřila život jedince ve válce pomocí větvičky života.

Všem oceněným gratuluji, děkuji za reprezentaci školy a věřím, že věcné ceny, které od knihovny dostali, je potěšily. 

Mgr. Věra Oherová

Oceněné práce:

Válečná zpověď 

David Herák 9. třída        

 

Pobíháme volní, honíc se za světlem.

V třešních se schováváme před světem.

Ale ten zlatý věk je u konce.

Zlatá éra skončila!

Poslouchej, slyším to volání,

volání: „Do zbraně“.

Má morálka mi však brání,

pozvednout studené zbraně.

Tančíme na hraně,

tanec, který vede smrt.

Ten tanec,

který nikdo z nás nevyhraje.

Nezáleží, jestli jsi dobrý či zlý.

Tohle je válka!

Voják či civilista nevinný.

Tohle je válka!

Čas žít, čas umírat,

pro tu vlajku mou.

Tohle je čas bojovat!

Padnout tmou.

Tuhle vlajku miluji,

donesu ji klidně i do hrobu.

Děti plakaly,

přes všechnu tu zlobu.

Řeky krve proudí po bojišti,

vojáci táhnou své padlé bratry.

Dříve než kulka kolem prosviští,

jejich životy nadarmo zvadly.

Od počátku věků lidé válčí,

jen zbraně se změnily.

Mrtvoly na zemi se válí,

když kulky se k jejich tělu proplížily.

Bojím se vzbudit v tento den,

když tolik krve jest prolito.

Doufám, že je to vše sen,

tolik lidí bylo pobito

Nad hlavou kulky sviští,

v dáli bomby padají.

Diktátoři po krví tříští,

křičím do nebes potají.

Nechci tady žít,

na tomto krutém světě.

Cožpak nemají žádný cit?!

Vidím to s námi černě.

Cožpak jsme takové bestie?

Tolik životů zmařeno!

Trest nás nemine.

Temno

Mlha zaplavila bojiště,

svět se zahalil do tmy.

Nevidím nic!

Mlčky sčítám dny.

Nechci vychovávat své děti,

na tomto krutém světě.

Duše padlých shlíží na nás z nebes.

Vidí jen krev.

Duše mrtvých vojáků teď svítí na cestu,

mor brzy zaplaví tuto zem.

Tak došli jsme ke svému trestu,

žili jsme svým posledním dnem.

 

Ach, ten krutý svět

Robin Říha 9. třída

Za války když kulky vojáky míjely,

když domy k zemi padaly.

Když spojenci Němce stříleli,

a bomby z nebe padaly.

To byla válka.

Války jsou kruté hříchy,

když krev stříkala a všichni byli mučeni.

Když Němci se váleli smíchy,

jak Židé padají k zemi.

Peklo to bylo.

Ženy i děti utíkaly strachy,

oni vraždili zeťe i snachy.

Krev na rukou měli,

když střílet a zabíjet chtěli.

Byly to kruté časy.

7. května 2015