Vzpomínka na rodinu Popperových

Byl jsem přítomen oslav výročí sedmdesátých narozenin Oty Pavla, které svižně a svěže konferovala Slávka Kopecká. Ta mě také poprosila o osobní vzpomínku.

Rodinu Popperových jsem znal. Byl jsem téměř sousedem do padesátého roku.Starý pan Ferdinand mi připomínal starozákonného proroka, jeho manželka Hermína byla menší, obéznější - občas jsme ji vídali chodit po buštěhradských obchodech jak speciálním zakulaceným nožem ochutnávala máslo.

Do rodiny patřil Ota, typ sedláka, a jeho sestra Helena, která většinou pobývala v Praze. V tomto prostředí vyrůstal se svými rodiči a bratry Ota. K Popperovým patřila i typická postava bývalého ruského zajatce z I.světové války "Carského důstojníka", který byl takový "Major domus".

Popperovi byli k nám, našim klukovským hrám před jejich statkem na vozech tolerantní, ale před "Carským důstojníkem" Turnem Šimanským, jsme se schovávali. Otu jsem mnoho neznal, byl mladší než já, ale mám na něj malou vzpomínku. Jedenkrát v zimě přivedl otec Leo na led starého rybníka malého Otu. Přivedl ho mezi nás kluky a pro nás to bylo tehdy něco mimořádného. Ota na tehdejší dobu měl na sobě plnou hokejovou výstroj, včetně "nožů", kdy my jsme bruslili v "kolumbuskách" na kličku. Bruslit tehdy neuměl, byl víc na zadku, než na bruslích. Tehdy nebyl ani výjimečně dobrý led, byl hrbolatý. Náhle Leo nechal malého Otu samotného mezi námi a odešel. Proč, to jsme nevěděli. Ale za delší dobu se vrátil a táhl za sebou saně, na nich byl upevněn plechový sud s kouřící vodou a vzadu se táhl pytel. S tímto "patentem" jezdil po ledě a dělal vrstvu kvalitního ledu, podobnému jako na "Štvanici". Otovi to samozřejmě lépe vyhovovalo a tak se učil prvním bruslařským krokům na starém buštěhradském rybníku.

Když už jsme u toho ledu, tak chci přidat něco k otci Oty. My, kluci, jsme Lea v zimních měsících neměli moc rádi. A proč? Když nový rybník byl pěkně zamrzlý blýskavou hladkou hladinou, přišel Leo s "ledařem" Benešem se sekyrami a začali vysekávat v ledu otvory - kvůli kyslíku pro ryby. Tím nám hodně omezili a znepříjemnili radost z bruslení a hokeje. V těchto chvílích jsme Leu Popperovi nemohli přijít na jméno. Otvory naštěstí zase zamrzly a vše bylo jako při starém.

Příhod bylo dost, jde na ně vzpomínat, ale to vše vypsal a vylíčil barvitě ve svých knihách sám Ota. Navíc opravdu geniálně. Tak, že ho s láskou čtou čtenáři u nás i na celém světě.

J.H.

26. listopadu 2006