V minulých týdnech si žáci čtvrtých ročníků měli možnost poměřit své síly v dnes již poněkud netradiční vlastivědné disciplíně - čtení map.
Soutěž probíhala dvoukolově. Prvního kola se účastnili všichni žáci čtvrtých tříd, rozděleni do topografických týmů . Každý tým obdržel mapu známé oblasti v České republice a list s úkoly a otázkami, které měl díky mapě zjistit. Hodnotila se přesnost, umění najít ty správné informace, orientace, znalost topografických značek a další dovednosti, potřebné ke zdárné, správné a samozřejmé orientaci v terénu. Z každé třídy byly posléze vybrány dva nejlepší týmy, které se o týden později zúčastnily kola finálového.
V tomto kole čekala na naše malé topografy řada úskalí, neboť tentokráte se jejich úkoly týkaly území Slovenska. Děti se musely popasovat s plánováním vysokohorských tras, s jejich časovou náročností, a dalšími specifiky map, která se používají často pro provozování vysokohorské turistiky. Jednou z překážek, kterou musely při soutěži překonat byl i jistý handicap v podobě neznalosti některých slovenských výrazů, které my, dříve narození, kteří jsme ještě zažili republiku společnou a učili jsme se alespoň trochu slovenštině ve škole, celkem dobře ovládáme.
K lehčímu překonání této jazykové bariéry měly děti k dispozici překladové karty, které mohly během soutěže používat. Krom těchto karet měly nabídnuty k používání ještě takzvané „Help cards“ což byly kartičky, které mohly být použity týmy, pokud si opravdu nevěděly s nějakým úkolem rady. Každý tým měl možnost poprosit o radu někoho z jiného týmu, a nebo přímo učitele. Tyto „Help cards“ tak byly
nejen možností získat pomoc, ale také nutily naše malé soutěžící přemýšlet nad mnohem hlubšími otázkami, než je samotná soutěž:
„Pomohu někomu v jeho snažení, když je to vlastně nyní můj soupeř?“
„Věřím si natolik, abych mohl ostatním pomoci, aniž by to uškodilo nějak mému vlastnímu týmu?“
„Poprosím někoho o pomoc, za cenu ztráty této karty, která nám mohla přinést body, nebo se raději budu prát sám a budu si karty a tím i body šetřit ?“
„Je důležitější vyhrát tuto soutěž, nebo je tu ve hře ještě něco jiného?“
Děti se nakonec ovšem nejen se slovenskými mapami, ale i s celým nastavením soutěže sžily celkem rychle a v půlce určeného časového limitu už ani nebylo znát, že by některá slova byla pro ně cizí. Všech šest týmů pracovalo na svých úkolech se zájmem a bylo vidět, že čtení v mapách i když nejsou přímo české, jim nečiní žádný problém.
Dne 27.2.2019 proběhlo vyhlášení celé soutěže a bylo tak příjemně zakončeno celé dvoukolové topografické snažení našich čtvrťáčků.
Na prvním místě se umístil tým ze třídy 4.A – Natálie Ráczová, Maya Reist, Kryštof Knor.
Místo druhé obsadil tým třídy 4.C – Jan Kaiml, Adam Chalachan.
Na děleném třetím místě skončily pak týmy třídy 4.B a 4.A – Alena Semrádová, Jiří Jíra, Andrej Lizanec
(4.B) a Ema Krečová, Natálie Sadloňová, Martin Šumný za 4.C
Dětem se soutěž líbila a ti nejlepší odcházeli s diplomem a maličkou odměnou. Věřím, že i přes dnešní obrovský nástup moderních technologií, které zasahují i do oblasti orientace člověka ve světě, kdy má mnoho z nás chytrý telefon, který za nás všechno řídí, říká nám kam jít, jakým směrem co leží, v jaké vzdálenosti na co narazíme, kdy je téměř každý zvyklý na inteligentní aplikace, které nám radí co máme dělat, kdy jede jaký spoj, informují nás o počasí a pomalu nám i radí co si vzít na sebe a co jíst či naopak nejíst, je stále důležitější si zachovat zdravý vlastní rozum a logickou úvahu a dokázat si v různých situacích poradit sám, bez těchto „chytrých“ přístrojů. Dokázat jednat tak, abychom se mohli při svém konání spolehnout v prvé řadě sami na sebe, na svůj vlastní mozek a své vlastní schopnosti, které jako jediné budeme mít při sobě neustále, kterým nedojdou baterie, kterým se nerozbije display, a které se nám neroztříští o první kámen na který upadneme. Myslím, že číst v obyčejné mapě, bez pomoci přístrojů k těmto obyčejným, ale dnes už opomíjeným dovednostem patří, a proto stále děti těmto dovednostem učíme, a rádi bychom, aby se v nich zdokonalovaly. Kdo ví, kdy se jim nějaká taková obyčejná dovednost, nad kterou leckteří milovníci moderních technologií ohrnují nos bude hodit.
Katka Stašková

28. února 2019