Vzpomínám na svá školní léta, když se k nám doneslo, že se jde do divadla. Celá třída byla natěšená, protože jsme se nemuseli učit, ale v té době jsem si nepřipouštěla, že do divadla se nechodí jen z důvodu „ulití“ ze školy. Všichni moc dobře víme, co obnášejí chvilky před odjezdem do divadla. Dlouhodobé přípravy nejen pro slečny, ale i pro chlapce. Vhodné oblečení, vhodná obuv, kabelka, žádné bonbóny a slušné chování. Ještě bych opomněla jednu věc. Jak říká naše kolegyně: „Nezapomeň korále“.

Teď už jistě všichni víme, že to není jen o pár hodinách bez učení, mimo školní budovu, ale že se můžeme během tohoto kulturního zážitku naučit vzájemné toleranci, komunikaci, spolupráci, kulturním návykům a chování ve společnosti. A nastává onen den, kdy jedeme do divadla. Autobus přistaven a nikdo neví, co nás v divadle čeká.

První zářijové představení s názvem Drakobijec z Oujezda, po němž jsme navštívili dramatický kroužek v divadle Lampion, už máme úspěšně za sebou. V říjnu nás čekalo představení, které má tento měsíc derniéru, s názvem Nekonečný příběh. Po představení jsme si přáli navštívit zákulisí divadla. Naše přání bylo vyslyšeno a mohli jsme se všichni společně podívat do hlediště, na jeviště, navštívit dámskou a pánskou maskérnu, zkusit obsluhovat oponu, poznat zákulisí divadla, manipulovat s marionetami, maňásky, loutkami a mnoho dalších překvapení nás čekalo za oponou.

V tomto pololetí nás již divadlo nečeká, ale jistě nás čekají jiné kulturní akce týkající se Vánoc.

M. Ludvíková, tř. učitelka 4. A

1. listopadu 2018