I pro mnohé z rodičů bude termín „neolitická revoluce“ na jedné straně záhadně znějícím a přitom velice povědomým. Je jím označován historický proces, při kterém si lidé v mladší době kamenné osvojili zemědělský způsob života, začali cíleně pěstovat první plodiny a chovat domácí zvířata. Protože je tato etapa lidských dějin v mnohém zlomová a znalost zemědělství se sebou přinesla i důležité změny ve společnosti (počínaje usedlým způsobem života po vznik specializovaných řemesel jako tkalcovství nebo hrnčířství), věnovali jsme ve výuce dějepisu jejímupochopení značný prostor.

K prohloubení znalostí o počátcích zemědělství v různých koutech světa jsme společně se žáky šestých tříd využili také netradiční hodinu, při které děti pracovaly se speciálním pracovním listem s ústřední slepou mapou světa. Na základě indicií, které nacházely na nafukovacích baloncích, přiřazovaly k jednotlivým kulturním oblastem na mapě světa původní plodiny a zdomácnělá zvířata. Díky pracovnímu listu, který jsem jim pro tuto netradiční hodinu připravil, si dále ujasnily, jaký je rozdíl mezi vepřem a prasetem, proč si člověk ochočil koně nebo co je ve skutečnosti vůl, který je v tomto věku tak často doprovází při konverzacích. Hodina se tak nesla přesně v duchu pojetí dějepisu na naší škole - pohybovala se na pomezí hned několika předmětových okruhů (dějepis, zeměpis nebo přírodopis).

Obě naše šesté třídy se s nově připravenou lekcí setkaly v drobně upravených podmínkách. První hrává neoliticko-revoluční hodina proběhla výhradně v prostorách konkrétní třídy a žáci 6.A při ní pracovali samostatně, v 6.B jsem balónky žákům rozmístil po chodbách školy a údaje z nich zaznamenávaly děti do pracovních listů ve dvojicích. V obou třídách přitom bylo patrné zaujetí tématem a všem se podařilo vytvořit si navzájem příjemné vzdělávací prostředí.

 Co děti řadily mezi nejpřekvapivější poznatky z netradiční hodiny:

- že pomeranče pocházejí z Číny

- že koně člověk začal zprvu chovat pro mléko a maso

- že v porovnání s nejrozvinutějšími částmi světa byla naše oblast ve vývoji značně opožděná

- že neolitičtí zemědělci stavěli domy dlouhé několik desítek metrů

- že kukuřice je obilovina

- že lidé už od pravěku kastrují chovaná zvířata, aby ovlivnili jejich chování

 

V následném testu, který shrnoval látku neolitu a zmíněné neolitické revoluce, děti jednak využily znalostí z běžných hodin, ale i oné netradiční. Zároveň dostaly prostor sami v několika větách formulovat své znalosti o této etapě lidských dějin. Bez předchozího upozornění (a tedy domácí přípravy na plnění tohoto typu úlohy) čelili v časovém omezení výzvě, se kterou se v předchozích generacích studentů potkal patrně málokdo. Oporou jim bylo pouze několik záchytných bodů napsaných na tabuli, které nepřinášely konkrétní údaje, ale měly jim pouze napomoci orientovat se ve svých myšlenkách (na tabuli stálo např. „Co je neolit?“, „Jaké měli lidé nástroje?“ apod.). A jak se vypořádaly s tímto, pro ně netradičním úkolem, jehož řešení osobně vidím jako mnohem podstatnější, než je stručné zodpovídaní testovacích otázek po domácím memorování údajů? Je logické, že různě, avšak povětšinou k mé spokojenosti a neskrývané hrdosti. Několik nejvydařenějších zamyšlení žáků nad neolitickou revolucí proto uveřejňujeme (texty jsou minimálně gramaticky korigovány a jsou v nich zanechány i drobné nepřesnosti).

„Neolitická revoluce byla mezi lety 10 až 5 000 let BC. U nás byla až za 5 000 let oproti oblasti úrodného půlměsíce. Lidé z půlměsíce se tu museli přizpůsobit jiné půdě, jinému počasí. Člověk získával pole žďářením (vypalováním lesů). Do země dělal mělké drážky, do kterých sázel obilí, které potom sklízel srpy. Neolitická revoluce nezměnila pouze způsob potravy, ale i společnost. Člověk žil na jednom místě, stavěl domy, využíval řemesla – tkalcovství, hrnčířství.“

Erik Fedorko

„Neolit neboli mladší doba kamenná byla pro lid velmi důležitá. Byla v letech 10 000 až 5 000 let BC. Lidé v této době změnili způsob obživy z přivlastňovacího hospodářství až po výrobní. Lidé začli zdomácňovat (domestikovat) zvířata, ale i různé rostliny. Na některých místech vypalovali lesy, aby vznikla pole. Tomu se říká „žďáření“. Na orání neměli žádné stroje, vzali si na pomoc např. kameny, a dělali drážky. Pak do nich seli obilí. Na sklízení používali srpy. U polí si stavěli domy, které byly dlouhé okolo 40 m a žili v nich okolo 5 let. Pak se museli stěhovat, pole přestalo plodit.“

Monika Bejčková

„Neolit je přechodné období mezi přisvojovacím a výrobním hospodářstvím. Člověk zjistil, že je lepší zasít plodinu na poli, než ji hledat v lese. Člověk získával pole tím, že vypaloval lesy, tomu se také říká žďáření. K tomu, aby člověk obdělával pole, potřeboval kamenné nástroje, třeba motyku nebo srp. Na místě dnešní ČR byla neolitická revoluce kolem roku 5 000 BC.“

Vojtěch Šabák 

No uznejte, dokázali byste takto výtečně formulovat své znalosti? A jak byste si vedli v době, kdy jste usedali do školních lavic a bylo Vám 11 let?

Jan Vtípil, hrdý učitel dějepisu

2. prosince 2015