Pátek, čtvrtá vyučovací hodina. Matematika v osmičce. To zase bude náročné. A k tomu ještě suplování další hodinu. Zase v osmičce a zase matematika. Beru si věci na výuku a jdu do třídy.

Pozdravíme se, zadám příklady. Zapisuji do třídnice, uvelebuji se na tvrdé židli a najednou kolem mě běží Pythagoras a křičí: „Všichni ven, běžte všichni ven“. Udiveně se zvedám a společně s ostatními spěchám ven. Tam už stojí Archimédes a podává nám křídy a provázek. „Běžte a malujte.“ Zmateně přecházím od jedné skupinky ke druhé. Jak to, že všichni vědí co dělat? Snažím se to pochopit. Postupně se ze změti čar vynořuje kružnice a nakonec trojúhelník. „Aha, tak proto je tu Pythagoras a Archimédes“ pomyslím si, ale to už nás k sobě volá Tháles z Milétu. Stojí pod stromem, rozhazuje kolem sebe listí a směje se. Žáci se připojují, ale snaží se z listí uspořádat nějaký útvar. Berou Tháletovi listí a ten se nakonec přestává smát a jen sedí. Když je však vše hotovo, vesele opět vyskakuje a snaží se listí rozházet. To už ale přibíhá nahý Archimédes, ze kterého teče voda a křičí:“Heuréka, vlastně - Nenič mi mé kruhy!!!!“.

Začnou se prát a já se je snažím odtrhnout. Padáme na zem a jeden z nich mě chytá za patu. Křičím:“Tam ne, tam mě držela matka, když mě koupala“. Snažím se vytrhnout. Napínám všechny síly, abych se z toho smrtícího sevření vyprostil. Asi tady vykrvácím. Tak to je konec. „Konec. Konec pane učiteli, už je konec hodiny“. Vyděšeně se rozhlížím, u katedry stojí Eliška a usmívá se. „Hezký víkend pane učiteli“.

Mgr. Miroslav Kučera

12. listopadu 2015