Vídeň - objevování společné česko-rakouské historie

Vydali jsme se tentokrát do Vídně, která je necelých 100 km od českých hranic.  Překvapila nás podobnost mezi Prahou a Vídní, i když by nás to tak překvapovat nemělo, když si uvědomíme, že naši zemi a Rakousko pojí bezmála čtyři sta let společného soužití s habsburskou dynastií. Nejdříve jsme navštívili sídlo Habsburků Hofburg. Tato budova se vyznačuje nesmírně zajímavou architekturou a je spojena se slávou králů. Každý král musel v době své vlády přestavět, zrekonstruovat nebo včlenit další prvek do celého komplexu. V zahradě tohoto komplexu jsme se poklonili dvěma velikánům, Evženu Savojskému za vítězství nad Turky, a arcivévodovi Karlovi. Nemohli jsme vynechat císařskou kapucínskou hrobku, čítající přes sto členů rodu Habsburků. Nejvíce nás zaujala obrovská hrobka Marie Terezie s jejím chotěm, jež dominuje celému prostoru. Zajímavé na hrobce byly několikeré korunky, mezi nimiž se nachází i ta svatováclavská. A když už jsme u korunovačních klenotů, není nezajímavé zmínit, že žezlo a jablko byly původně zhotoveny ke svatováclavské koruně, nakonec zůstaly připojeny k rakouské koruně. Je to další připomínka společné historie mezi námi a Rakouskem. Po vyčerpávající historickém exkurzu jsme přešli k umělecké a lehce konzumní části. Prohlédli jsme si muzeum výtvarného umění Albertina − zdejší sbírka tvoří bezmála čtyři sta děl − počínaje Dürerem a konče avantgardou, připomeňme Egona Schieleho, jenž nějakou dobu žil v Českém Krumlově. V objevování společné česko-rakouské historie bychom takto mohli pokračovat donekonečna.

Nakonec jsme něco pojedli, nakoupili na adventních trzích a jeli zpátky domů. Bylo to pěkné, žáci nás ani tentokrát nezklamali. Bavili se, byli vtipní, dávali pozor a občas překvapili svými znalostmi. Za to děkujeme jim i Mgr. Tereze Šeborové a Bc. Markétě Hanzlíkové.

Mgr. Robert Weinrich

 

17. prosince 2013