Místo, kde život 10. června v roce 1942 skončil kvůli atentátu na Heydricha. Atentát, se kterým Lidice neměly nic společného. To je to místo, které jsme se rozhodli se studenty 8. a 9. třídy navštívit v rámci programu "Příběh obce Lidice" a výuky dějepisu moderních dějin.
Park, který dnes zůstal po úplném vyhlazení obce Lidice, by bez místního muzea "pouhým" parkem zůstal. Protože po "dokonalém" vyhlazení není na místě nic, co by připomínalo, že před 71 lety na tomto místě byl život s malebnou obcí, v jejímž centru se nacházel barokní kostel sv. Martina, škola, statek a rybník.
Muzeum bylo pro naše studenty zajímavou rekonstrukcí již neexistující obce. Měli jsme možnost se na základě dobových fotografií a hmotného materiálu, zvláště dveří a Jezulátka, které jako jediné ze zničeného kostela a vůbec ze všeho zůstaly, alespoň částečně seznámit s životem místních před masakrem, jakým bez pochyb vypálení a zavraždění místních obyvatel v roce 1942 bylo. Teprve srovnání rekonstrukce místní již neexistující obce a stavu po „dokonalém“ vyhlazení obce nacisty, nám vystává plastický obraz o tom, co to znamená vyhlazení s povrchu zemského.
Muzeum bylo pro nás a studenty zajímavé ještě z jednoho důvodu. Měli jsme totiž možnost se v muzeu setkat s moderním způsobem vystavování artefaktů a pomocí techniky rekonstruovat z fotografií život místních před rokem 1942. Naši studenti opět nezklamali, dokázali si všímat různých detailů, jež na dobových fotografiích našli.
Shrneme-li naši exkurzi, můžeme říci, že navzdory zanikání věcí, stavů atd. je muzeum pamětí našich dějin, které nám připomíná události a věci, které již nemáme bezprostředně před očima a které i když nejsou aktuální, můžou v dějinách ještě promluvit.
Tímto bych studentům a odborníků z muzea rád poděkoval za velmi zajímavé a plodné setkání.
Mgr. Robert Weinrich – učitel dějepisu


 

25. června 2013