"To nejde!" "To je těžký!" "Mně ten štětec z nohy padá" ... a mnoho dalších povzdechů bylo slyšet na začátku naší nezvyklé práce. Začali jsme tím, že jsme si povídali o našich handicapovaných spoluobčanech, jak těžko některé práce zvládají, jak se musí s některými základními věcmi poprat. Někdo si vzpomněl, že jim domů přišly na Vánoce obrázky, malované umělcem bez rukou. Rozpoutala se debata, jak to asi mohl udělat. Není nic jednoduššího, než si to vyzkoušet. Vyhrnuli jsme kalhoty, rozložili čtvrtky, namíchali barvy a "skočili do toho, rovnýma nohama". Někdo otiskoval palečky, pak celé nohy, někdo se snažil udržet nohou štětec a při tom si neukousnout snahou vyplazený jazyk. Naše obrázky by se asi jako přáníčka prodávat nemohla, ale jako první pokus dopadly úžasně, na všech je poznat, co chtěla noha namalovat. Úklid a mytí byl horší. Další mytí si večer užijí maminky, až budou čistit malé malíře.
Dana Odvárková
učitelka 2.A

10. února 2011