Jeli jsme do školy pro zrakově postižené děti, protože Kája měla chodit mezi ně, ale protože se o ní dobře starala její maminka, tak může chodit do školy mezi nás.

Nejdřív jsme se byli podívat ve školce, jak děti hmatem čtou pohádku o Perníkové chaloupce. Potom jsme byli v učebnách: tělocviku, výtvarné výchově, hudebky a počítačů. Vyzkoušeli jsme si oční vady, že jsme si nasadili různé brýle. Zkoušeli jsme si i jaké je být slepý, měli jsme klapky na očích. Učí se tam skoro to samé jako my.

Anička Leuchterová,Vašík Pesl a Týna Fojtková, žáci 3. třídy

26. listopadu 2008