Se žáky 7. ročníku jsme navštívili velkolepou výstavu Albrechta z Valdštejna.

Expozice vás provedla důležitými etapami jeho života. Je rozdělena na čtyři části a její architektonické řešení je příjemné a přehledné. První část se věnuje začátkům Valdštejnovy oslnivé kariéry, které byly dosti skromné. Začínal v roce 1604 jako nejnižší důstojnická šarže v císařské armádě. Později se výhodně oženil a místo válčení se věnoval správě vyženěného majetku. Po bitvě na Bílé hoře pak pohádkově zbohatl na různých čachrech s konfiskáty po emigrantech.

Druhá část je nazvána Šťastná země. Podle všeho byl velmi šikovným manažerem, dokázal pozvednout ekonomiku vévodství a udržet jeho prosperitu i během zuřící třicetileté války.

Organizační talent se Valdštejnovi hodil i v armádě, jak ukazuje třetí část. Počínal si tak bravurně, že ho císař jmenoval vrchním velitelem armády. Jenže příliš velké úspěchy budí závist a za nejasných okolností byl Valdštejn roku 1634 zavražděn v Chebu.

Nicméně jeho životní příběh vám umožní nahlédnout do pořádně bouřlivého a zajímavého období českých dějin. Nyní pracujeme na jeho životě podrobněji, vyhledáváme další informace o jeho životě a ze všech zpracovaných informacích vytvoříme portfolio, které bude přístupné všem žákům školy a my je budeme moci alespoň touto cestou seznámit s tak významnou osobností našich dějin.

Mgr. L. Vošmiková

 >

Názory žáků

Co mě zaujalo? Myslela jsem, že to bude nuda, ale postupem času se mi to líbilo čím dál tím víc. Docela by mě zajímalo, jak mohou namalovat malíři takto obrovské obrazy, když já mám problém namalovat něco na A2? Z některých obrazů plyne, že v dávných dobách, před několika lety to neměli někteří lidé lehké, někteří z nás si myslí, jak jsou týráni, když jim rodiče hubují např. za to, že mají špatnou známku - jen chtějí, aby jsme neskončili jako nějací chudí lidé, kteří nemají na nic, ale při tom nevědí, co zažívali lidé v dobách před námi. Mučili je, řezali jim prsty, ženám prsa, mužům rovnou řezali hlavy…. Války, mor, chudoba a jiné, to vše zažívali lidé několik století před námi. Teď nastupuje v naší době týrání zvířat, je to děsivé. Jenomže to nikdo nezastaví. Nikdo si neváží toho, co má.

Zuzana Kačníková 7. ročník

Na výstavě mě nejvíce zaujal portrét Albrechta Václava Eusebiuse z Valdštejna a dobové zbraně, obleky a malby.

Umění tehdejší doby se mi docela líbilo, ale zajímalo by mě, jak dlouho se takový obraz přes celou zeď maloval. Z maleb se mi nejvíce líbila asi malba Albrecht z bitvy na Bílé Hoře. Albrecht byl na koni a za ním probíhala bitva, koně a vojáci namalováni s přesností do detailů byli úžasní a samotný kůň pod Valdštejnem byl také hezký. Albrecht byl ve zbroji generála na svém oblíbeném koni. Tato malba byla podle mě asi nejhezčí z těch, které tam byly vystavené.

Vzestup a pád Václava (jak už to u velkých vojevůdců bývá) mě zaujal. Jak se někdo, kdo pocházel z chudé panské rodiny, mohl stát skoro největším vojevůdcem své doby, to nechápu. Albrecht dokázal, že má strategické schopnosti a stal se generalisimem. Nakonec se stal nepřítelem mnoha lidí, a ti ho pak jednoduše zabili. Výstava se mi také líbila v tom, že se o Eusebiusovi promítal dokument. To mohli ocenit lidé s delším časem, kteří se mohli podívat na prohlídku a ještě na dokument, který netrval nějak moc dlouho. Jen mi trochu vadilo to, že se tam nedá skoro ani mluvit, ale to se dalo překousnout

Další co se mi líbilo byly zbraně (muškety, kordy, halapartna atd.), které byli zkonstruovány na ozdobu nebo boj. Meče, které nosili šlechtici na ozdobu, byly úchvatné. Jen nechápu, jak mušketýři mohli vystřelit a stihnout zase nabít svou zbraň, která se nabíjela podle letáku docela složitě,a nepřijít při tom o život. Jinak dobové halapartny byly zdobeny, což taky nechápu, proč zdobit něco, s čím se bojuje. Při takovém boji se na zbrani muselo ocitnout spoustu škrábanců.

Zakončení výstavy"dětskou místností" s úkoly a pracovními listy byl dobrý nápad a celková výstava byla hezká.

Antonín Hanzlík, 7. ročník

20. února 2008