Jsou povolání a řemesla, která se mohou provozovat pouze na specifickém místě, které je k této činnosti uzpůsobené a jsou potřebná k určitému účelu - např. kovář, truhlář, kominík, kuchař... Některé činnosti zase člověk vytváří pro potěchu a radost svou i ostatních. Mezi ně patří i výtvarné umění. Proto jsem pozvala animátorku a výtvarnici Šárku Holou. Děti ji pěkně pozdravily a hned pokukovaly, co si přinesla s sebou v kufříku. No, měla podobné náčiní jako máme ve školce: barvy, štětce, lepidlo... I oblečená byla do pracovního pláště skoro jako děti. Po chvilce rozhovoru se děti dozvěděly co znamená ,, animace´´ - obrázky nebo loutky v pohybu. Viděly jaký vliv mají barvy při výrobě kulis, aby divák měl pocit, že je např. u moře, kde svítí slunce - modrá a žlutá. Skoro všichni již byli někdy u moře a znají některé živočichy : chobotnici, koníka, velrybu..., prohlédli si,  jak se díky barvám v pozadí, změní nálada příběhu : např. tmavě fialová - nebezpečí, blankytně modrá - zklidnění... Pak už "stačí " nakreslit hlavní postavy a začít s nimi pohybovat: "příběh začíná". A protože všechny děti mají rády divadlo, snadno se nadchly pro výrobu loutky z papíru. Nakreslily si návrh, čím by chtěly být. Někdo to ví už teď, ale většina chtěla pohádkovou bytost. Děti vyrábění bavilo a těšily se, jak si spolu zahrají papírové divadlo. Hotové loutky se pak "představovaly". Začala divadelní zkouška. Všichni sklidili pochvalu.
          Nastal čas úklidu a loutkám "začala  přestávka". Každý měl něco na starost : nejvíc se sbíraly odstřižky, které ležely na stolech a na zemi, také sklízeli lepidla a nůžky, pak nastalo mytí štětců a stolů.
          Rozloučili jsme se všichni se slečnou Šárkou Holou a ta děti pochválila za šikovnost a slíbila , že si s nimi ještě přijede zahrát. Ještě venku  se několik dětí domlouvalo, že i doma budou vyrábět další loutky - snad budoucí animátoři.? 

Jana Neumannová

7. února 2017