V sobotu 14. června odjelo 24 dětí s p. učitelkami na školu v přírodě do Jiřetína pod Jedlovou v Lužických horách. Hned před školkou se holčičky, kluci i paní učitelky proměnili ve šnečky, myšky a klokánky. Autobus nás odvezl do penzionu, kde na nás čekaly paní kuchařky s vynikajícím obědem. Po ubytování a krátkém odpočinku jsme se vydali na „průzkum okolí“. Zjistili jsme, že okolí je krásné – všude okolo lesy a horské louky. Už jsme se nemohli dočkat rána.

Ráno jsme se seznámili s veselou písničkou o zvířátkách a také s lesními zvířátky, která nás po celý týden hlídala a připravila si pro nás zajímavé úkoly. Nap. sběr přírodnin a stavění domečků pro zvířátka, výrobu kouzelné skleničky, herbáře a zvířátka, kreslení obrázků pro paní kuchařky, vyplňování pracovních listů s lesní tematikou.

V pondělí jsme podnikli polodenní výlet do Jiřetína. Cestou jsme pozorovali překrásné okolí. V Jiřetíně jsme si prohlédli Křížovou cestu. Paní učitelka dětem vyprávěla co to taková Křížová cesta je a také, jak se tady mají chovat. Děti vše zvládly na jedničku. Po namáhavém výstupu až ke kapličce a dobré svačince jsme se vydali dál přes horské louky směrem k penzionu. Cestou jsme viděli horu Jedlovou, kozí farmu, lyžařský vlek a zříceninu hradu Tolštejn. Na tuto zříceninu jsme „vyšplhali“ ve středu. Klukům a holčičkám se oba výlety velmi líbily.

Ve čtvrtek si pro nás zvířátka připravila hledání pokladu. Cestou jsme plnili různé úkoly. Např. jsme museli vyjmenovat 3 vodní živočichy, říci, jak se jmenuje pohoří , kde jsme na škole v přírodě, jak se jmenuje nedaleká hora….A protože jsme na všechny otázky odpověděli dobře, čekal na nás krásný poklad.

No a v pátek už jen odpoledne zbývalo zabalit kufry, rozloučit se s p. kuchařkami , které se po celý týden o nás opravdu vzorně staraly a patří jim za to velké dík.

Ráno po snídani na děti, čekalo ještě jedno překvapení. Že celý týden zvládly bez maminky a tatínka, každý dostal na krk medaili za statečnost.

Týden utekl jako voda a my jsme v sobotu 21. června opět usedli do autobusu a vydali se zpět směr Buštěhrad, kde už na nás čekala maminka a tatínek. Ale na naší školu v přírodě budeme všichni rádi vzpomínat.

Štěpánka Kočárková

23. června 2014