V pondělí 15. 10. děti p. učitelka seznámila s pohádkou O kouzelném lese a smutné vrbě u potoka. To bylo tak : U potoka nedaleko lesa stála vrba. Lidé se jí tam chodili svěřovat se svými starostmi a trápením. Ale ona byla smutná a smutné byli také víly a vodníci, kteří u ní bydleli. Nechtělo se jim ani zpívat a tančit. Vůbec se jim nelíbilo, že vrba byla smutná. A nelíbilo se to ani dětem. Společně jsme přemýšleli proč asi byla smutná. Někdo přišel na to, že měla žízeň, jiný zase že jí lidé trhali větvičky a lístky a nebo také, že do ní kopali, nebo po ním lezli. Zkrátka ji ubližovali. Vrba byla s námi po celý týden ve třídě a pozorovala, jak se děti učí básničku Barevný podzim, říkanku O veverce, hudebně pohyb. hru Leze ježek, vystřihují strom z papíru a na něj nalepují barevné listí a nebo také vyrábí hejkala Listnáčka a skřítky Šípkáčka, Jehelníčka a jeho kamarády. Poslechla si příběhy z knihy Ježeček Pícháček a sledovala, jak si kluci a holčičky sestavovali obrázky z přírodnin a také počítali kaštany. Až v pátek nás vrba pozvala na návštěvu. Z pozvání jsme měli velkou radost, ale cesta byla obtížná. Museli jsme procházet kouzelným lesem a přeskakovat kameny, vyhýbat se různým překážkám a přejít po lávce, která nás zavedla až k vrbě. Ale co to? Vrba najednou obživla, začala si dětmi vyprávět. A děti se rozhodly, že jí pomohou, aby už nebyla tak smutná. Přemýšlely jak. A tak se dohodly, že jí a ostatním stromům nebudou nikdy ubližovat a budou jí chránit. A ještě vrbě zazpívaly písničku. No a ona opravdu už nebyla smutná, zazpívala si s nimi, zatančila a děti se s ní rozloučily. Paní učitelka pak dětem rozdala kaštany a prozradila jim, že všechny stromy mají v neděli svátek, a že by bylo hezké, kdyby stromům k jejich svátku popřály. A tak každý pošeptal kaštánku tajné přání a veverka si pro ně přihopsala a odnesla do lesa.

Š. Kočárková

22. října 2012