Domy, náměstí, výkladní skříně jsou plné blikajících světel. Po ulicích , v obchodech zmateně pobíhají lidé , vzájemně do sebe naráží a těsnají se ve frontách u kasy. Děti se zasněně dívají do dálky a představují si , jak v krásně zabaleném balíčku , je právě to, po čem
touží. Typický obrázek prosincových dní.
A co děláme právě my? Zavazujeme si zástěrky, myjeme ruce a vyndáváme z tašky mouku, cukr, kokos, čokoládu, máslo…… Okolo velikého stolu se nás těsná 25. Plni síly, očekávání a dobré nálady se chystáme upéci si opravdové cukroví. Někteří z nás už pomáhali mamince, babičce, někteří mají premiéru. Mouka je na stole, po podlaze, ale většina z nás mačká, hněte, válí těsto, které se všude lepí. Hotovo. První úkol se podařil, teď si těsto musí trochu odpočinout po tak neúprosné bitvě s našimi prsty. A protože nám z té těžké práce vyhládlo, pustíme se do svačiny, abychom mohli za chvíli pokračovat. Válíme placky a vykrajujeme různé tvary, které až se upečou, ještě slepíme marmeládou a nutelou. Už se těšíme na ty dobroty. Konečně se po kuchyni line vůně, která nám připomněla blížící se Vánoce. Na hotové cukroví čekaly košíčky, které jsme si odnesli domů. Bylo to hodně práce, ale stálo to za to. Už možná víme, proč jsou naše maminky tolik večer unavené.
Přejeme všem sladké Vánoce, hodně lásky a mamince dáme večer velkou pusu a taky bude sladká.

Ivana Marušincová

12. prosince 2018