Často slýcháme, že děti pro samé povídání nemohou zavřít ústa. Jaká je ve skutečnosti jejich otevřená komunikace, zda se rozvíjí a jak moc je všestranná, to bylo možné si ověřit při prvním výletu tohoto školního roku do Lidic, který se uskutečnil 21.9.2012. 

Člověka charakterizuje schopnost mluvit a rozumět řeči. Jak to je s mluvením u dětí, když je obklopuje krásná příroda, první známky přicházejícího podzimu a slunečná obloha? Jaké to je, sledovat drobné rybky ve fontáně a cítit krásnou vůni stále kvetoucích růží v Růžovém sadu? Jak rozumí děti slovům na místech, která patří v naší historii k tragickým?

Vyjádřit myšlenku slovem je obtížné i pro dospělé. Přiložené fotografie však dokazují, že i beze slov je možné sdělit vše, co si ve svém věku děti myslí. V Památníku Lidice měly možnost samostatně pozorovat, naslouchat promluvám druhých, diskutovat o výsledcích svého zjištění. Dotýkaly se pietních míst a na místě hovořily o všem, co bylo k vidění.

Cílem dnešního putování po okolí bylo: rozvíjet u nich citlivé vztahy k lidem, svému bydlišti, okolí a přírodě. Spontánní vyprávění nejmenších školáčků, které se rozléhalo vestibulem školy po návratu z Lidic bylo důkazem, že dnešní odpoledne bylo nejen zdařilé a zajímavé, ale že získané vědomosti dětem pomohou při řešení dalších úkolů ve škole. 

Anna Holeyšovská  

21. září 2012