Jak jsme blahopřáli vodě. Dnes, 22. března 2007, měla voda svátek, proto jsme se vydali jí poblahopřát.

Předcházela tomu velká příprava ve vyučování i ve družině. Vyprávěli jsme si o ní, vyhledávali její prameniště a zjišťovali, v čem je pro člověka, zvířata i rostliny důležitá.

Víme, že někdy je s ní trápení, většinou však pomáhá. Škoda, že je němá. Je bezbranná a člověk se k ní často chová zle, i když ji nutně potřebuje. Chtěli jsme vše malinko napravit, a tak vyzbrojeni ochrannými pomůckami a igelitovými taškami jsme se vydali k našemu potoku a vyčistili jeho koryto.

Bylo to pouhých deset metrů z jeho obří délky. Zážitek pro děti to byl veliký. Nejen proto, že nám voda dovolila pustit si po ní papírové lodičky. Děti přímo v terénu zjistily, že kabely, plasty, papíry, zapalovače, dna od varných konvic a další „poklady“ do potoka nepatří a ani mu nesluší.

Oslavenci většinou něco přinášíme. My jsme mu odnesli z desetimetrového úseku pět tašek drobných odpadků. A naše blahopřání? „Jen si vodičko teč čistým korytem.“ Možná právě sem dosedne na své cestě světem některý vodní pták a bude v daleké cizině „vyprávět“, jak je to u nás v Buštěhradě u potoka krásné.

Anna Holeyšovská

22. března 2007