Jako na povel přestalo pršet i drobně mrholit, když přijel na parkoviště Památníku Lidice malý mikrobus se skupinkou dětí.

Do zahájení výstavy Irisů zbývalo dvacet minut, a tak jsme se vydali na malou prohlídku prostoru, který patří k pietnímu území. Minuli jsme gloriet, fontánu s rybičkami, zastavili se u vyhlídky nad výstavní síní In Memoriam a pohlíželi do zamlžené krajiny před sebou.

Jindy upovídané a křepčící děti stály tiše na ochozu a dožadovaly se vycházky k památné hrušce, hrobu mužů, ale hlavně k "dětem ze starých Lidic". Jenom se na malou chviličku podívat na místa, která již po několika návštěvách důvěrně znají a zdá se, že i považují za svá.

Ručičky na hodinách však neúprosně ukazovaly, že zahájení výstavy se přiblížilo. Škoda, že tentokrát procházka nebyla možná. Zbýval čas jenom na poslední a rychlý pohled do kraje a vyjádření, že  dnešní zpívání i tanec bude patřit nejen krásným květům a prvním návštěvníkům výstavy, ale i všem  dětem a obyvatelům starých Lidic.

Za pár minut se rozléhaly tóny krátkých písniček před výstavní síní Pod Tribunou. Následoval potlesk přítomných, kteří oceňovali výkon malých zpěváčků. Určitě se stane do budoucna kladnou motivací pro jejich další činnost.

Děkuji všem pracovníkům Památníku Lidice v čele se svým ředitelem JUDr. M. Červenclem za vlídné přijetí, milé a nečekané pohoštění pro děti i ocenění pedagogické práce.

Anna Holeyšovská

vedoucí vychovatelka

20. května 2010