Po dobrém obědě, když jsme už byli v postýlkách , nám paní učitelka přečetla pohádku z knihy Bledulka cibulka .Bledulka byla ještě docela maličká a víte proč? Protože byla přece ještě zima. Po spinkání a svačince, jsme si prohlédli, jak taková květinka je krásná, když vyroste. Ale co potřebuje k tomu, aby byla taková krásná? Přece sluníčko takové, které už krásně hřeje a je teploučko.... a takové je na jaře. Společně jsme se dohodli, že šedivé mraky za okny vyženeme pryč .Každá holčička a kluk dostal do ruky nějaký dětský hudební nástroj ( a to pěkně hlasitý). A za okny naší třídy  bylo střídavě slyšet řinčení, bubnování, hlasité ťukání  a volání : Zimo, zimo táhni pryč ......
A za jiným oknem : Jaro, jaro přijď už k nám...... To byla legrace! Sluníčko nás muselo opravdu slyšet. A zima? Ta musí utéci i kdyby nechtěla, určitě se toho rachotu polekala.
U stolečku si každý potom vyrobil  sluníčko , které  zdobí naší šatnu.

 

 Štěpánka Kočárková
 

19. března 2017