Venku je sice mlha, že není vidět na krok, ale nám to nevadí. Paní učitelka nás probouzela zimní písničkou. Představili jsme si sněhové vločky, které se pomalu snášejí ze šedivé oblohy. Co bychom si asi mohli z toho sněhu postavit? No přece sněhuláky! Ale takové malinké, třeba tak malinké, jako jsme my.

 A tak po svačině jsme se dali do práce. Každý si našel kamaráda.Na stole jsme už měli připravené skleničky, které jsme naplnili vatou. A co teď? No přece klobouk, každá dvojice si mohla vybrat, jaký se jim líbí. Potom oči, nos a knoflíky. A také mašličku, aby byl fešák. A že tedy byl!

 Kluci a holčičky si potom poslechli o sněhuláčkovi písničku, kterou jim paní učitelka zazpívala a společně si „ sněhové fešáky“ odnesli na schodiště, aby si je ostatní kamarádi mohli prohlédnout.

 

 Štěpánka Kočárková

24. listopadu 2016